Je krásný den a já se mám skvěle. Svítí sluníčko a dodává mi všechny potřebné vitamíny, uzdravuje mě – mé tělo, mou pleť, mé vnitřnosti, můj mozek, mou duši, mé srdce a mého ducha. Přestože je den, vidím také měsíc. Miluji koukat se na měsíc. Mám vše, co potřebuji. Mám co jíst – zdravé a chutné jídlo. Mám co pít – zdravou a krásnou vodu. Miluji život a život miluje mne. Miluji sama sebe. Otevírám své srdce, ve kterém je dostatek lásky pro všechny a každý den. Miluji sama sebe a tedy mám lásky dostatek. Je krásné počasí a já mám dostatek teplého oblečení. Miluji tento den, tuto chvíli, tento okamžik. Jsem nekonečně šťastná. Jsem šťastná a vděčná za to, že jsem. Za to, že žiju. Za to jaká jsem. Za to, že umím psát a mám tužku a papír a můžu psát tato krásná slova. Jsem moc šťastná a vděčná za to, že mi vesmír připravuje můj osud. Jsem moc zvědavá, co mne čeká v Praze a proč tam vlastně mám být. Jsem vděčná za to, že vím, co mne baví a co mám dělat. Přináší mi to potěšení a ještě více lásky do mého srdce – děkuji, děkuji a děkuji.
Tohle je jedno z ohlédnutí na začátek roku 2019. Měla jsem těsně před stěhováním. Má skromnost byla až vtipná. V té době jsem měla za sebou silně transformační vztah s jedním šílencem (kdo ho zná, chápe…). Na bankovním účtě jsem byla v mínusu. Stěhovala jsem se podruhé do Prahy, a já přitom opravdu nemám ráda velká města (kdo mě zná, chápe…). Když ale intuice „zavelí“, nejde to jinak a vy prostě jdete slepě za ní, i když vám rozum (a okolí) říká: „Ty? Lesní víla a do Prahy? Co tam jako budeš dělat?“… No a tak to už „dělám“ tři roky. A já myslím, že moc pěkně to tady „dělám“ 😃 Dnes je krásný den a já se mám skvěle. Svítí sluníčko. Jsem šťastná…
Pojďte se se mnou mít krásně, třeba skrz masáž, celkovou harmonizaci nebo na nejbližším Ženském retreatu na Mlýně.
Komentarze