Příběhů jsem v životě zažila hodně. Tak jako každý z nás. Jmenuji se Jitka Hadrabová a Lamerii je jméno mé duše.
Už jako dítě mi nevyhovovaly finanční poměry naší rodiny. Komu by se taky líbilo poslouchat, že „nejsme Rothschildové“, pokaždé, když si přejete něco koupit. Když ani nevíte, co to slovo znamená 😃 Nebo když potřebujete nové boty na zimu a vám se v obchodě líbí zrovna ty nejdražší! No tak zase slyšíte z máminých úst to divný slovo (Rothschildové), ale vůbec netušíte, co to sakra znamená! Nicméně je pro vás odpověď jasná: „Nedostaneš to, co si přeješ.“ A tak jsem při výběru vysoké školy odhodila sny o filozofii a psychologii, a šla jsem studovat VŠE, aby ze mne byla úspěšná manažerka a mohla v budoucnu koupit svému dítěti ty botičky, které se mu budou opravdu líbit. Domnívala jsem se, že mi to přinese hojnost.
Po VŠE se mi splnil sen - pracovat v reklamní agentuře (bacha na to, co si přejete, ony se totiž ty sny plní). Dva roky v této branži mi však přinesly rozjíždějící se deprese a mně ani nedocházelo, z čeho by to mohlo být. Že by ten stres a tlak na dokonalost projektů, které jsem měla na starosti? Nebo tlak na dokonalost sama sebe? Nebo ty deadliny, práce přes čas a občas i o víkendech? No měla jsem nakročeno k psychoterapeutovi, protože bezdůvodný pláč pokaždé, když jedete domů z práce, opravdu není ok… Nicméně jsem k němu nedošla! Rozhodla jsem se totiž opustit práci, opustit Prahu a hlavně tuhle polokouli. Vydala jsem se na tu druhou jižní stranu… Depresivní stavy hned po tomto rozhodnutí přestaly.
Můj další příběh se odehrával na druhé straně této planety – na Novém Zélandu. Tam jsem znovuobjevila můj vztah k přírodě a to bylo zásadní. Jako dítě jsem většinu volného času trávila v lese „za barákem“. Stavění bunkrů, lezení po stromech, stavění přehrad z bláta, když pršelo...to bylo mé dětství a díky Bohu za to. Ne všechny děti mají to štěstí. Hodně času stráveného v panenské přírodě Nového Zélandu mi pomohlo vztah k přírodě zase objevit. Dost času jsem tam trávila sama. To bylo taky podstatné. Došlo mi, jak jsem závislá na společnosti lidí, jak neumím být sama. Další velké a pro mne dost důležité zjištění bylo ohledně práce… Pracovala jsem v hotelu jako servírka a pokojská, tedy manuální fyzicky náročná práce. Ale domů jsem chodila s čistou hlavou. Přesčasy jsem měla, pokud jsem o ně stála a samozřejmě proplacené, díky nim jsem si vydělala na další cestování. No prostě mi došlo, že se smetákem v ruce, ale čistou hlavou po práci, jsem mnohem šťastnější než na manažerských postech, které honí jen mé ego. Jednoduše řečeno velká změna SEBE SAMA mohla začít, a abych nikdy nezapomněla na tento čas plný AHA momentů, nechala jsem si vytetovat na páteř motto, které jsem na Novém Zélandu vytvořila: OPEN YOUR MIND AND FOLLOW YOUR DREAMS. Následovali tři požehnání (blessings) od cizokrajných kultur. První bylo v Austrálii od krásného Aborigince. Naprostou náhodou jsem se ocitla na jakémsi očistném rituálu, který ale probíhal velice jednoduše. Skrze tabákový dým z obyčejné cigarety jsem byla „očištěna“, trvalo to jen pár sekund, ale pro mě to byl obrovský zážitek. Jakoby mě „vytrhl“ ze snění/z matrixu nebo jak to popsat. Další blessing jsem dostala v Kambodži od buddhistické mnišky, která voněla po bazalce a něco mumlala a ukazovala na mě. Tak jsem šla blíž a ona mi začala něco vázat na zápěstí a něco u toho mumlala řečí, které jsem vůbec nerozuměla. Ale opět jsem byla jako „vytržena“ ze snu, stejný pocit jako s Aborigincem. Až později mi došlo, že ten náramek jsou bavlnky v barvách čaker. A ten třetí blessing, ten už byl více komplexní. Náhodou, tak jak se vám věci dějí, když jste v proudu osudu, jsem se ocitla v Amaya Spa v Malajsii. Tam jsem přijela být modelem na masáže, aby se je mohli ostatní učit. Vysněný dream job, že? Masáže celého těla několikrát denně 😊 Jo, bylo to super, hlavně jsem se začala učit masáže taky. Že by počátek mé masérské kariéry? No jasně, že jo! Ale zpátky k tomu blessingu...takže šaman Song, jemuž masérký salón Amaya Spa patří, mi nabídl „harmonizaci čaker zvukem“. Hmm, upřímně jsem nerozuměla ani jednomu ze slov 😃Nevěděla jsem, co je to čakra, jak se harmonizuje a ani jak je to možné dělat zvukem! Ale tak proč ne, že? Šla jsem do toho!
Zpět do ČR se vrátila úplně jiná Jitka. Nejvíc tu změnu nechápali mí rodiče a já se jim zpětně vůbec nedivím. Ze ctižádostivé blonďaté holky se stala rudovlasá hipísačka 😃 Pracovní nabídky z Prahy jsem odmítla, vlastně jsem vůbec nechtěla pracovat. Přestala jsem nosit spodní prádlo a vlasy jsem si přestala stříhat (btw. Doteď jsem nebyla u kadeřnice, vlasy si zásadně stříhám rituálně a sama.). Začala jsem chodit bosá...no prostě květinové dítě 😃 A protože se ty sny plní, tak i tento styl života mi osud dopřál. Kamarádi mi nabídli bydlení s nimi, kdy jsem byla v podstatě něco jako „au pair“ výměnou za bydlení a stravu. Takže jsem opravdu nemusela pracovat a užívala si život ve vesnici, kde místní obyvatelé fakt nechápali, proč ta holka co objela půlku světa, zakotvila zrovna v této dědině, nenosí spodní prádlo a chodí bosá!!! No, byla jsem opravdu zpestření jejich Březnického života (ta vesnice se jmenuje Březník). Ale mně už v té době bylo úplně jedno, co si o mně ostatní myslí, takže proč ne 😉 V tomto hippies období mi došla spousta věcí. Jedna z nich byla, že pokud budu někde pracovat, tak jedině venku v přírodě. A druhá, že jestli mám s někým pracovat, tak určitě ne s dospělými, kteří si stále na něco hrají, nosí masky, zdánlivě před ostatními, ale vlastně sami před sebou. Naskytla se mi možnost založit Lesní školku pro děti. Aha – práce venku s dětmi. Děti předškolního věku ještě žádné masky nemají, jsou upřímné. V podstatě žijí základními hodnotami jako je pravda a láska, a to jsou i ty moje. No tak to by šlo. A já když se do něčeho dám, tak to pěkně šlape. Takže za pár týdnů vznikl Lesní klub Oslavánek. V té době jsem hodně meditovala, takže se nebojím Oslavánek nazvat vymeditovaným/vymodleným projektem. Další důkaz, že sny se prostě plní. Oslavánek ovlivnil mých dalších šest let života. Hodně mě naučil o mně samotné, o tom kolik energie je vhodné do projektů dávat, o přírodě a v neposlední řadě o dětech. Prošla jsem si všemi pozicemi, jaké můžou v lesní školce být a také jedním velkým vyhořením. Čas strávený v přírodě mě už navždy propojil s Matkou Zemí a za to jsem nesmírně vděčná. Přírodu mám teď v srdci. Můj poslední příběh je ten aktuální. Díky loňskému jaru, kdy nás Covid tak trochu uvěznil doma, mi přišel nápad začít opět masírovat. Oprášit masérské tahy, které jsem se naučila v Malajsii. A co se nestalo… Masáže mne začaly nesmírně naplňovat, ale nejen to. Začaly se mi otvírat zajímavé schopnosti. Nazvala jsem je DARem. Při masážích zažívám napojení se na Zdroj energie a ta proudí i mými klienty. Z masáží se stávají energetické terapie a stálé klienty začínám provázet meditacemi, které jim otevírají srdce a přináší vhledy. Celé jsem to podpořila kurzem Práce s energií a také masérskými kurzy například kurzem Reflexní masáž chodidel. A je to tu zase – sny se plní. Záhy po mém rozhodnutí věnovat se naplno masážím mi přichází nabídka masérského prostoru v Institutu zdraví a krásy Adaraya. Hned při první návštěvě mi bylo jasné, že tam chci masírovat. Tak vyladěný prostor, jen co otevřete vstupní dveře, se jen tak nevidí. A začínám používat jméno mé duše, které jsem si nechala sdělit již před rokem. Dříve jsem však nebyla připravena ho používat. Teď už jsem...Lamerii.
Jíťo, krásně napsané, ať se daří 😘
Krásný příběh, krásná žena. 👏😁